čišet

čeština

výslovnost

• IPA: [t͡ʃɪʃɛt]

dělení

• či-šet

etymologie

Úzce souvisí s čich.

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní

varianty

• (zastarale) čišeti

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	čiším	čišíš	čiší	čišíme	čišíte	čiší

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	čiš	čišme	čište

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	čišel	čišela	čišelo	čišeli	čišely	čišela

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	čiše	čišíc	čišíce

význam

1. (čišet + instrumentál) zřetelně vycházet, být cítit
   • Z jejího chování čišela zloba a nepřejícnost.
   • Ta prodavačka čišela neochotou, víckrát do toho obchodu už nepůjdu.
   • Soused: »Patnáct holáků (měsíců)... pro mizernej klandr (řetízek) a půl kola (padesát zlatých)...« — T.: »To odkroutím na kyblu.« Taková je mluva vysloužilých kriminálníků; čiší z ní resignace a furiantství.
   • Ty čtyři ženy v porotě byly bledé a čišelo z nich nepřátelství k té ženě, která porušila cosi jako závazek.
2. studeně a nepříjemně odněkud vanout
   • Cizí řeč tam ucho slyší s kazatelny, z žáčků řady,z lavic, kůru — odevšady cizota jen mrazem čiší
   • Z vlňáku jí čišel chlad vody, na řasách a obočí svítila rosička deště

synonyma

1. být cítit, vyzařovat
2. fičet, vanout, foukat

antonyma

1. —
2. sálat

související

• vyčichnout
• načichnout