čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [t͡ʃʊmɲɛt]

dělení

editovat
  • ču-mět

sloveso

editovat
  • nedokonavé

varianty

editovat

časování

editovat
Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas čumím čumíš čumí čumíme čumíte čumí / čumějí
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
čum čumme čumte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné čuměl čuměla čumělo čuměli čuměly čuměla
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný čuměje / čumě čumějíc / čumíc čumějíce / čumíce

význam

editovat
  1. (v obecném jazyce, expresivně) dívat se (zpravidla upřeně, vyjeveně, zvědavě nebo hloupě)
    • Kam čumíš?
    • Do půlnoci jsme čuměli na televizi.
    • „Ty nemáš co čumět někam nahoru, ale hezky před sebe na silnici!“ poučím ho.[1]
  2. (v obecném jazyce, expresivně) nečinně postávat
    • Jenom tady čumíš a nic užitečného neděláš.
  3. (v obecném jazyce, expresivně) žasnout, divit se
    • Mám pro vás obrovskou novinu, to budete čumět na drát.

překlady

editovat
  1. hledět
  2. nečinně postávat
  3. žasnout

synonyma

editovat
  1. hledět, koukat, (v obecném jazyce, expresivně) civět, čučet, čubrnět
  2. zevlovat, civět, okounět, lelkovat
  3. čubrnět, koukat, zírat, valit bulvy, mrkat na drát

související

editovat

poznámky

editovat
  1. Luděk Stínil: Mladí muži v ráži