řemínky

čeština

výslovnost

• IPA: [r̝ɛmiːŋkɪ]

dělení

• ře-mín-ky

podstatné jméno

• rod mužský neživotný
• pomnožné

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	—	řemínky
genitiv	—	řemínků
dativ	—	řemínkům
akuzativ	—	řemínky
vokativ	—	řemínky
lokál	—	řemíncích
instrumentál	—	řemínky

význam

1. předmět, který židé používají při modlitbě; kožené řemínky s krabičkou, v níž jsou malé pergamenové svitky s pasážemi z Tóry
   • Každého jitra si ovinul řemínky a zbožně se modlil.

synonyma

1. modlitební řemínky, tfilin, tefilin, fylaktéria