čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [ˈʃmr̩nt͡s]

dělení editovat

  • šmrnc

etymologie editovat

Onomatopoického původu. Původní citoslovce vyjadřuje švihnutí, plesknutí.[1]

podstatné jméno editovat

  • rod mužský neživotný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ šmrnc šmrncy
genitiv šmrncu šmrnců
dativ šmrncu šmrncům
akuzativ šmrnc šmrncy
vokativ šmrnce šmrncy
lokál šmrncu šmrncech
instrumentál šmrncem šmrncy

význam editovat

  1. (hovorově) elegance, švih
    • Nemá to vůbec žádnej šmrnc.
    • Tahle ženská má ještě pořád šmrnc - i když už jí táhne padesát, není to žádná můra.

překlady editovat

  1. švih
    • angličtina: pep

synonyma editovat

  1. elegance, říz, šťáva, charisma, půvab, šarm, osobní kouzlo, sex-appeal, švih

související editovat

citoslovce editovat

význam editovat

  1. vyjadřuje plesknutí, švihnutí

synonyma editovat

  1. švih, plesk

související editovat

poznámky editovat

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „šmrnc“, s. 635.