štípat

čeština

výslovnost

• IPA: [ʃciːpat]

sloveso

• nedokonavé
• tranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	štípu / štípám	štípeš	štípe / štípá	štípeme / štípáme	štípete / štípáte	štípou / štípají

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	štípej	štípejme	štípejte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	štípal	štípala	štípalo	štípali	štípaly	štípala
trpné	štípán	štípána	štípáno	štípáni	štípány	štípána

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	štípaje	štípajíc	štípajíce

význam

1. rozdělovat dřevo na menší kousky pomocí sekyry, nebo klínku
   • Štípal sekyrou dřevo na špalku.
2. krátce, prudce a zpravidla bolestivě svírat malý kousek pokožky mezi dva prsty či nehty
   • Jana bratra ustavičně štípala a kousala.
3. bodat (o hmyzu)
   • U vody štípali komáři.
4. označovat a znehodnocovat (jízdenku)
   • Průvodčí štípal jízdenky a všechny přesvědčoval, že tramvaj na Plzeň opravdu pojede.
5. dráždit (zejména oči a sliznice)
   • To mýdlo se mi dostalo do očí a strašně mě štípe.

související

• štípnout
• naštípat
• rozštípat
• vyštípat

přísloví, úsloví a pořekadla

• nechat na sobě dříví štípat