親王

japonština

výslovnost (1)

• IPA: [ɕɪɴːoː]

výslovnost (2)

• IPA: [miko]

etymologie

Výraz se skládá z kandži 親 (rodina, rodinný, blízký, laskavý, familiární) a 王 (král, panovník), (1) čtení obou je sinojaponské, ve čtení druhého znaku dochází ke spodobš: N + ó = nó; (2) čtení obou je nepravidelné. Toto čtení má původ ve slově 皇子 nebo 御子 - císař + dítě nebo (御子) boží/božský syn. První [mi] (nepravidelné čtení) je pravděpodobně odvozené z významu 身 (vlastní) tělo.

podstatné jméno

přepis (1)

• hiragana: しんのう
• rómadži: Šinnó

přepis (2)

• hiragana: みこ
• rómadži: Miko

význam

1. pouze v japonské císařské rodině JCV princ označení pouze pro syna císaře, nebo jeho syna, tedy vnuka přes mužskou linii. Jeden z těchto princů, nejstarší, žijící syn, pokud takový není, syn nejstaršího syna, pokud opět takový není - nejstarší vnuk po mužské linii je korunním princem (ale oficiálně až po obřadu, který se koná k jeho 31. narozeninám).