Keiler

němčina

výslovnost

• IPA: [ˈkaɪ̯lɐ]

etymologie

Derivace ze substantiva Keil (klín) a přípony -er.

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

pád \ číslo	singulár	plurál
nominativ	der Keiler	die Keiler
genitiv	des Keilers	der Keiler
dativ	dem Keiler	den Keilern
akuzativ	den Keiler	die Keilerr

význam

1. (odborně) divoké kanec (myslivecký jazyk)