Uživatel:Palu/Návrh - odkazy na slovníky a příslušnost poznámek k jazyku

Možná hledáte volé nebo vôle.

čeština

editovat

výslovnost

editovat

dělení

editovat
  • vo-le

podstatné jméno (1)

editovat
  • rod střední

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ vole volata
genitiv volete volat
dativ voleti volatům
akuzativ vole volata
vokativ vole volata
lokál voleti volatech
instrumentál voletem volaty

význam

editovat
  1. roztažitelná nebo trvale rozšířená část jícnu některých ptáků sloužící k uskladnění, změkčení nebo natrávení potravy
    • Mnozí ptáci mají vole se schopností zpětné peristaltiky, pomocí které při krmení mláďat vyvrhují potravu.[1]
  2. (hovorově) onemocnění spojené s hypertrofií štítné žlázy

překlady

editovat
  1. část jícnu u ptáků
  2. struma

synonyma

editovat
  1. struma

související

editovat

podstatné jméno (2)

editovat
  • rod mužský životný

význam

editovat
  1. vokativ singuláru podstatného jména vůl
    • Vole, hni sebou!

sloveso

editovat
  • nedokonavé

význam

editovat
  1. přechodník přítomný jednotného čísla mužského rodu slovesa volit
    • Palacký (…) zažil v Palkovičově redakci vedle nouze také i řadu nepříjemností, tak že ho v únoru 1814 opustil, vole raději trpěti nedostatek, nežli aby rozmary jeho snášel.[2]

související

editovat

citoslovce

editovat

význam

editovat
  1. (hovorově) vycpávkové slovo,[3] někdy plní kontaktní funkci[4] nebo zdůrazňuje zaujetí mluvčího[5]
    • „Hele vole, včera jsem vole viděl vole ale pěknej vole biják.“ – Poslyš, včera jsem (v kině) navštívil pěkný film.[4]

synonyma

editovat
  1. jako, prostě, vlastně; (vulgárně) kurva, pičo

poznámky

editovat
  1. Článek Trávicí soustava ptáků na Wikipedii
  2. ŘEZNÍČEK, Vácslav. Velký Čech. Praha : J. R. Vilímek, 1897. Kapitola II..
  3. Vladimír Just pro tato slova používá označení „tik“, viz JUST, Vladimír. Velký slovník floskulí. 1. vyd. Voznice : Leda, 2009. 360 s. ISBN 978-80-7335-185-4. Kapitola Jako a Prostě, s. 148 a 256.
  4. 4,0 4,1 NOVOTNÝ, Michal. Zákulisí slov do třetice. Praha : Motto, 2006. ISBN 80-7246-304-7. Heslo „Vůl“, s. 181. Téměř totožný autorův text je dostupný na webu Českého rozhlasu: [1]
  5. ČERMÁK, František. Já vůl, ty vole/ty si vůl, to je vůl. Čeština doma a ve světě, 2001, roč. 9, čís. 1–2, s. 42–44. Dostupné online. ISSN 1210-9339.

externí odkazy

editovat
  •   Rozcestník vole ve Wikipedii

angličtina

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈvəʊl]

podstatné jméno

editovat
  • počitatelné

význam

editovat
  1. hraboš

související

editovat

slovní spojení

editovat

francouzština

editovat

výslovnost

editovat

homofony

editovat

sloveso

editovat

význam

editovat
  1. první osoba oznamovacího způsobu jednotného čísla slovesa voler
  2. třetí osoba oznamovacího způsobu jednotného čísla slovesa voler
  3. třetí osoba spojovacího způsobu jednotného čísla slovesa voler
  4. třetí osoba spojovacího způsobu jednotného čísla slovesa voler
  5. druhá osoba rozkazovacího způsobu jednotného čísla slovesa voler

volapük

editovat

podstatné jméno

editovat

význam

editovat
  1. dativ singuláru substantiva vol