Wikislovník

Wikislovník:Spisovná čeština

Toto heslo je třeba ověřit.

Toto heslo nebo jeho část možná nesplňuje podmínky pro zařazení do Wikislovníku nebo podmínky ověřitelnosti uvedených faktů.

Pokud se toto podezření nepodaří do 30 dnů vyvrátit, bude heslo nebo jeho příslušná část smazána. Po vložení šablony do stránky hesla je dlužno též založit žádost na stránce Wikislovník:Žádost o ověření.

Čas označení je 28. 3. 2023 23:58:51 SE(L)Č, tj. ke smazání může dojít 27. 4. 2023 23:58:51 SE(L)Č.
Tato stránka potřebuje upravit.

Můžete Wikislovníku pomoci tím, že ji vylepšíte.

Konkrétní problémy specifikované při vložení: formát je asi nějaký výzkumný, rozhodně ne výkladová příloha; jako výkladová příloha má být ve jmenném prostoru Příloha; text postrádá jakékoliv reference, přitom obsahuje zjevné nesmysly, v lepším případě nezjevná fakta a nepřístupné úvahy autora, které jsou vlastním výzkumem (porušení základních pravidel jako Ověřitelnost, ŽVV..)


Je navrženo přejmenování (přesunutí) tohoto hesla na nový název Přílohy:Spisovný jazyk (čeština).

K návrhu se můžete vyjádřit na diskusní stránce, kde mohou být specifikovány konkrétní problémy tohoto hesla. Neprovádějte přesun, je-li sporný. Volbu správného názvu popisuje stránka Wikislovník:Název článku.

Tato stránka byla vytvořena pomocí zdrojů odkázaných na konci, nicméně může obsahovat prvky vlastního výzkumu. V případě pochybnosti radno konzultovat zdroje. Připomínky a námitky identifikující konkrétní chyby či potenciál pro zlepšení prosím na mluvní stránku článečku.

Definice editovat

Jsou dvě ne zcela ekvivalentní definice/vymezení spisovné češtiny:

  • typická pro psané texty, v kontrastu k hovoru
  • určená pro oficiální účely a kodifikovaná; dle SSJČ, "jednotná podoba národního jazyka, sloužící společnému dorozumívání ve všech oblastech veřejného života"

Co následuje se orientuje na definici druhou.

Z definice SSJČ plyne, že pokud výraz není vhodný například pro komunikaci v parlamentu či pro policejní záznam (kromě citace přímé řeči), potom není součástí spisovné češtiny: spisovný výraz slouží ve všech oblastech, nikoli pouze vybraných. Je nicméně diskutabilní, zda to bezrozporně sedí: například výraz hrůzostrašný, vedený v SSJČ coby kniženě a expresivně, lze jen stěží označit za součást formálně korektní mluvy a tedy sloužící ve všech oblastech. Jediný jazyk skutečně vhodný pro všechny oblasti je jazyk neutrální čili bezpříznakový a zejména nikoli jazyk expresivní či jinak citově zabarvený.

Odkazy:

Rozpoznání editovat

Zda je výraz spisovný lze rozpoznat následovně:

  • PČP: Výraz je uveden v oficiálním seznamu slov Pravidla českého pravopisu (PČP). Jedno vydání má Lingea k dispozici online. Např. bíbr je zde uveden, zatímco nespisovný autobusák nikoli. PČP obsahují i řadu vlastních jmen, například Martin, Petra, Brazílie, Ostrava, Alabama a Peking.
  • IJP: Výraz je uveden v Internetové jazykové příručce (IJP) a není označen coby nespisovný skrze "nespis." a nenese jiný příznak, který slovo vylučuje ze spisovné češtiny. Např. bíbr je zde uveden, zatímco nespisovný autobusák nikoli; výraz kunda je v IJP veden coby "nespis."[1]. I vulgární výrazy vedené v IJP jsou nespisovné, např. velmi sprosté slovo začínající na p, označující jistou část lidské anatomie. Vzhledem k zahrnutí p-výrazu i velmi sprostého m-slovesa do IJP je dlužno vyzkoumat, co je záběr IJP. IJP obsahuje i řadu vlastních jmen, například Martin, Brazílie a Ostrava.
  • SSČ: Výraz je ve Slovníku spisovné češtiny (SSČ) a je buď bezpříznakový, hovorový, knižní či archaický. Pokud je výraz ve slovníku označen co patřící do obecného jazyka, nářeční, slangový, argotový či vulgární, potom spisovný není.
  • ASSČ: Výraz je v budovaném Akademickém slovníku současné češtiny (ASSČ) a je buď bezpříznakový, nebo nese příznak, který ho nevylučuje ze spisovné češtiny. Např. bíbr je zde označen co kolokviální vyšší, což znamená, že je sice spisovný, ale méně formální. Naproti tomu je výraz autobusák označen co kolokviální a tudíž nespisovný. Slovník obsahuje i řadu vlastních jmen jako jsou Brno a Brazílie, stejně jako vulgarismy.
  • SSouČ: Výraz je v Slovníku současné češtiny (SSouČ) od nakladatelství Lingea a dle příznaku je spisovný, dle principů popsaných pro SSČ. Slovník například vede heslo autobusák coby obecné, stejně jako řadu vulgarit.
  • Novotvar: Výraz je novotvar patřící do vědecké slovní zásoby a není zatím zachycen v oficiálním slovníku. Tento bod může být sporný.
  • Výraz je vlastní jméno uvedené v nějakém oficiálním seznamu. PČP nejsou úplný katalog vlastních jmen a názvů a z nepřítomnosti názvu z nich nelze usoudit na nespisovnost. Přesto však PČP řadu vlastních jmen obsahují, například řadu zeměpisných názvů.
  • Výraz je adjektivum zakončené na -ský vytvořené očekávatelně z vlastního jména či názvu, byť toto adjektivum není v oficiálním seznamu.
  • Obecně slova vytvořená neutrálním slovotvorným procesem mohou být spisovná, i když nejsou na žádném oficiálním seznamu. Tento bod však může být pro některé sporný.

Rozodrážkování dle příznaku:

  • spisovná
    • neutrální
    • hovorová (SSJČ, aj.); kolokviální vyšší (ASSČ); hovorové výrazy jsou spisovné dle IJP
    • knižní
    • archaická
    • expresivní: spisovná dle NESČ, ale méně tak dle prirucka.ujc.cas.cz; zs-mozartova.cz nezmiňuje
  • nespisovná
    • nářeční/dialektální
    • slang
    • profesní mluva (podtřída slangu?)
    • argot
    • vulgární
    • obecná (SSJČ, aj.); kolokviální (ASSČ)

Rozodrážkování dle metody detekce/rozpoznání/rozeznání:

  • spisovná
    • explicitně přítomná na autoritativním seznamu jako je PČP aj.
    • explicitně označená skrze odpovídající příznak či bezpříznaková v spolehlivém/seriózním slovníku jako je SSČ či IJP
    • nikoli explicitně na autoritativním seznamu či v spolehlivém/seriózním slovníku
  • nespisovná
    • explicitně označená skrze odpovídající příznak v spolehlivém/seriózním slovníku jako je SSČ či IJP
    • nikoli v spolehlivém/seriózním slovníku

Spisovnost se projevuje jednak na úrovni slov, jak pojednáno výše, ale též na úrovni ohýbací. Tak máme ohýbání patřící do obecné češtiny (např. černej) nebo nářeční (např. dělajou). Následkem toho slovo, které je samo o sobě neutrální, má nicméně nespisovné ohýbané tvary.

Kontrast mezi hovorovou češtinou (spisovnou, dle ASSČ vyšší kolokviální) a obecnou češtinou (nespisovnou, dle ASSČ kolokviální bez vyšší) může být na úrovni slovní zásoby někdy obtížné určit (na úrovni skloňování je jasný). Jedna možnost je se v případě pochybosti spolehnout na autority; pokud však ty dané slovo vůbec neuvádějí, potom není jasné, co počít.

Změny editovat

Výrazy kdysi pociťované jako součást obecné češtiny mohou po čase přejít do spisovné češtiny. Tak byl burák ve smyslu burský oříšek veden v SSJČ coby součást obecné češtiny, tedy nespisovný, zatímco SSČ as ASCS ho vedou coby hovorový, tedy spisovný.

Kodifikace editovat

Ve vztahu ke spisovné češtině se často užívá cizí slovo kodifikace. Slovo znamená zhruba tolik co zachycení skrze text, ať již obecnější pojednání či autoritativní seznam slov či tvarů, a je utvořeno v jisté analogii ke kodifikaci práva versus právo zvykové. Na pravopis lze jinými slovy nahlížet coby na zvykový versus zachycený ve slovnících a příručkách.

K zvýšení zmatku rozlišuje IJP kodifikaci deskriptivní (popisnou; určují jak věci jsou) a preskriptivní (předpisnou; určující, jak je dlužno, aby věci byly). Dle IJP jsou jediným zdrojem preskriptivní kodifikace PČP.

Odkazy:

Kodifikace versus odborný úzus editovat

Někdy lze v odborném úzu (běžném odborném užití) nalézt hojně užívané tvary, jež nejsou kodifikované, tj. nejsou zachyceny v PČP, zatímco jejich variantní tvary zachyceny v PČP jsou.

Například:

Nespisovnost versus chybnost editovat

Pojem spisovnosti a nespisovnosti, blížeji kodifikace, nezakládá na pojem chybnosti. Že tvar není kodifikovaný, z něj nedělá automaticky tvar chybný.

Zastaralé slovníky editovat

Pro orientaci mohou pro určení spisovnosti sloužit i spolehlivé/seriózní slovníky jako je PSJČ a SSJČ, nicméně ty jsou dnes již zastaralé, následkem čehož může být jimi vedená forma slova zastaralá nebo mohou být uvedené či neuvedené příznaky zastaralé. Slova zaužívaná teprve v posledních desetiletích, například teprve v 21. století, nemusí PSJČ a SSJČ vést vůbec.

Například:

  • Tvar filosofie (se s) je jediný uvedený v PSJČ a SSJČ, zatímco tvar filozofie (se z) je uveden v PČP coby preferovaný s tvarem filosofie coby možným; IJP tvar filosofie ve své slovníkové části nevede; ASCS vede pouze filozofie. Nepřítomnost tvaru filosofie v IJP je závada typu neúplnost: tvar je pořád dle PČP možný a pořád je poměrně hojně užíván odbornou veřejností.
  • Tvar fysika (se s) je jediný uvedený v PSJČ; SSJČ uvádí tvar fysika coby hlavní a tvar fyzika coby druhý; ASCS uvádí pouze fyzika; IJP uvádí pouze fyzika; PČP uvádí tvar fyzika coby hlavní a tvar fysika coby přípustný.
  • Slovo burák ve smyslu burský oříšek PSJČ nevede, SSJČ vede coby součást obecné češtiny (nespisovné), zatímco modernější ASCS coby hovorové (spisovné); ASSČ coby kolokviální vyšší. PČP slovo burák vede, nicméně bez uvedení významů, pročež nelze určit, jaký postoj zaujímá specificky k významu burský oříšek.
  • Slovo maladjustace není vedeno ani v PSJČ ani v SSJČ; PČP ho vede, stejně jako IJP a ASCS.

Pravidla českého pravopisu editovat

Příručka Pravidla českého pravopisu (PČP) je dle IJP jedinou preskriptivní (předpisnou) kodifikací spisovné češtiny. Je-li tomu tak, potom je i SSČ nesměrodatný.

PČP existují v různých vydáních a verzích, jež jsou uvedena v článku české Wikipedie. Dle IJP lze za "aktuální či platná" PČP mít kterákoli Pravidla vydaná po roce 1993, neboť pravidla nejsou předmětem průběžné aktualizace.

Čerstvá vydání PČP:

  • Pravidla českého pravopisu, 2005: Praha, Academia, s dodatkem MŠMT
  • Pravidla českého pravopisu, 2008. Brno: Lingea.

Odkazy:

Slova mimo výčet v PČP editovat

Mnohá slova jsou nepřítomna ve výčtu slov v PČP, nicméně jsou utvořena očekávatelně pravidelným slovotvorným pochodem, jsou dobře doložena v užití a v principu netrpí žádnou vadou či zvláštností, která by je vyloučila ze spisovné češtiny či nějak nedoporučila pro užití ve formální či oficiální komunikaci.

Například:

  • Slovo linuxový je utvořeno očekávaně z Linux a -ový a je dobře doloženo v užití, nicméně PČP slovo nevedou.
  • Slovo Bukurešťan je utvořeno očekávaně z Bukurešť a -an, je dobře doloženo v užití a je zmíněno v časopise Naše řeč, nicméně PČP slovo nevedou.
  • Slovo Pražan je utvořeno očekávaně z Praha a -an, je dobře doloženo v užití a je v PČP zmíněno ve výkladové části, nikoli však ve výčtu slov v PČP.
  • Slovo rozhněvanost je utvořeno očekávaně z rozhněvaný a -ost a je dobře doloženo v užití, nicméně ve slovnících není a PČP ho nevedou.
  • Slovo pomalost ve slovnících je včetně SSČ, nicméně PČP ho nevedou.

Internetová jazyková příručka editovat

Internetová jazyková příručka (IJP) je jazyková příručka pro češtinu dostupná online, s výkladovou i slovníkovou částí. Je udržována pod patronátem Ústavu pro jazyk český , stejného ústavu, který je odpovědný za PČP. Z tohoto důvodu odborné garance ji mnozí přijímají coby autoritu ve věci spisovné češtiny, nicméně dle IJP samotné jsou jediným zdrojem preskriptivní kodifikace PČP, a to přesto, že po roce 1993 nejsou aktualizována. Stejně jako PČP nemůže být slovníková část IJP úplným výčtem slov spisovné češtiny, ve smyslu rozboru v oddíle Slova mimo výčet v PČP, tedy ve smyslu, že nemůže pokrýt všechny užívané výsledky pravidelných a neutrálních slovotvorných pochodů.

Příručka má široký záběr, soudě dle zahrnutí například intezivních vulgarit začínajících na p, m a š. Přesto v ní chybí některá dobře doložená neutrálně vytvořená slova jako například linuxový.

Odkazy:

Zeměpisné názvy editovat

Zeměpisné názvy jsou do jisté míry pokryty v PČP, například Kanada, Liberec, Londýn, San Francisco, Titicaca, Vltava, Orinoko a Ústí nad Labem. PČP však zdaleka nepokrývají všechny užívané zeměpisné názvy Česka ani celého světa. Proto musí uživatel, který chce psát spisovně či konvenčně, užít další zdroje, například seriózní tištěné publikace nebo online publikace od dostatečně seriózních či autoritativních zdrojů. Jedním možným zdrojem je Český úřad zeměměřický a katastrální (ČÚZK). Dále je vhodné konzultovat českou Wikipedii, neboť ta často název trasuje do seriózního zdroje, případně o názvu vede diskuzi na mluvní stránce odkazující na další možné zdroje k řešení sporů o nejvhodnější název.

Odkazy:

Preskriptivní kodifikovaná sémantika editovat

Vycházíme-li z toho, že jedinou preskriptivní kodifikační příručkou je PČP, potom čeština nemá preskriptivně kodifikovanou sémantiku neboli význam slov; PČP žádnou významovou informaci neobsahují.

Uživatelé jazyka se zájmem o autoritativně danou sémantiku se přesto mohou opřít o moderní seriózní slovníky jako je SSČ, ASSČ nebo pro cizí slova ASCS.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wiktionary.org/w/index.php?title=Wikislovník:Spisovná_čeština&oldid=1284543“