ana
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [ana]
dělení
editovat- ana
etymologie
editovatVzniklo stažením spojky a a zájmena ona.[1]
zájmeno
editovat- vztažné
- rod ženský
skloňování
editovat- používá se pouze v nominativu singuláru
význam
editovat- (knižně, zastarale) která, jež
- Jsa milovník lovu, když jednoho času navracel se z honby do venkovského sídla svého v Postoloprtech, spatřil Boženu, dceru Křesinovu, děvče sedlské, ana pere blíže vsi u studánky…[2]
související
editovatturečtina
editovatvarianty
editovat- (starým pravopisem) انا
podstatné jméno
editovatvýznam
editovatsouvisející
editovatžemaitština
editovatdělení
editovat- a-na
zájmeno
editovatskloňování
editovat| pád | tvar |
|---|---|
| nominativ | ana |
| genitiv | anuos |
| dativ | anā |
| akuzativ | anou |
| instrumentál | anou |
| lokál | anuo |
| vokativ |
význam
editovatpoznámky
editovat- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2013-04-09]. Heslo an.
- ↑ Z našich časopisů. Naše řeč, 1926, roč. 10, čís. 7, s. 243. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ TOMEK, Václav Vladivoj. Děje království českého. Praha : Fr. Řivnáč, 1898. Kapitola §. 15. Jaromír a Oldřich.