an

Možná hledáte ãn, ān, án, ăn, ân, àn, ấn, ẩn, ǎn, ån, än, An, AN, aN, Ân, Ấn, an-, -an, -an-, .an, an', A/N, -án, -än, -añ nebo ąn-.

čeština

výslovnost

• IPA: [an]

dělení

• an

etymologie

Vzniklo stažením spojky a a zájmena on.

zájmeno

• vztažné
• rod mužský

skloňování

• používá se pouze v nominativu singuláru

význam

1. (knižně, zastarale) který, jenž
   • Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou spěchá ku cíli, než červánky pohynou?

související

• ana
• ano

spojka

• podřadicí časová
• podřadicí důvodová

význam

1. (knižně, zastarale) když, zatímco
   • „an tak mluvili, ruce se jim chvěly“ (Karel Havlíček Borovský)
2. (knižně, zastarale) protože
   • „ulehčilo se mi, an jsem byla uspokojena, že sama trpím“ (Božena Němcová)

synonyma

1. —
2. anžto, ježto

angličtina

výslovnost

• IPA: [ən]

člen

význam

1. neurčitý člen před slovem, jehož výslovnost začíná na samohlásku
   • an apple – jablko
   • an hour – hodina

související

• a

francouzština

výslovnost

• IPA: [ɑ̃]
•  an^{? • info}

homofony

• en

etymologie

Z latinského annus téhož významu.

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	an	ans

význam

1. rok

synonyma

1. année

související

• annuel
• annuité

němčina

výslovnost

• IPA: [an],  an^{? • info}

předložka

význam

1. na (prostorově)
   • An der Wand hängt ein Bild. – Na stěně visí obraz.
2. u (prostorově)
   • Eva und Steffi sitzen am Tisch und unterhalten sich. – Eva a Stefi sedí u stolu a baví se.
3. v, o (časově)

skotská gaelština

výslovnost

• IPA: [ən]

člen

1. určitý člen
   • an taigh – dům

staroangličtina

etymologie

Z pragermánského *ainaz.

výslovnost

• IPA: [ɑːn]

číslovka

• základní

význam

1. jeden

člen

význam

1. neurčitý člen

přídavné jméno

význam

1. jediný
2. osamělý, osamocený

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-03-10, [cit. 2013-04-09]. Heslo an.