čeština

editovat

výslovnost

editovat

dělení

editovat
  • beng

etymologie

editovat

citoslovce

editovat

význam

editovat
  1. zvuk výstřelu
    • Vnuk sáh níž, než je bok, tam, kde měl kolt, a jak stisk, kolt štěk BENG! BENG![1]

romština

editovat

výslovnost

editovat

dělení

editovat
  • beng

podstatné jméno

editovat
  • rod mužský

skloňování

editovat
Substantivum singulár plurál
nominativ beng benga
vokativ bengeja bengale
akuzativ benges bengen
dativ bengeske bengenge
lokativ bengeste bengende
instrumentál bengeha bengenca
ablativ bengestar bengendar
genitiv bengeskero
bengeskeri
bengeskere
bengengero
bengengeri
bengengere

význam

editovat
  1. čert, ďábel
  2. uličník, darebák
  3. zlý člověk
  4. (oblastně) drak

přídavné jméno

editovat

skloňování

editovat
Číslo singulár plurál
Rod mužský ženský mužský
i ženský
nominativ beng beng beng
vokativ bengeja bengije bengale
akuzativ benges benga bengen
nepřímý pád benge benga benge
dativ bengeske bengake bengenge
lokativ bengeste bengate bengende
instrumentál bengeha bengaha bengenca
ablativ bengestar bengatar bengendar
genitiv bengeskero bengakero bengengero

stupňování

editovat
stupeň tvar
pozitiv beng
komparativ bengeder
superlativ jekhbengeder
najbengeder
nekbengeder
lekbengeder

význam

editovat
  1. zlý
  2. zlobivý, neposedný

poznámky

editovat