čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [t͡ʃɛrt]

dělení

editovat
  • čert

etymologie

editovat

Přes staročeské črt z předpokládaného praslovanského *čьrtъ, které nejasné, ale podle různých hypotéz by mohlo vzdáleně souviset s čeřit; čáry, čarovat; črta nebo černý.

podstatné jméno (1)

editovat
  • rod mužský životný

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ čert čerti / čertové
genitiv čerta čertů
dativ čertu / čertovi čertům
akuzativ čerta čerty
vokativ čerte čerti / čertové
lokál čertu / čertovi čertech
instrumentál čertem čerty

význam

editovat
  1. folklórní bájná bytost s rohy a ocasem, někdy ztotožňovaná s některým z padlých andělů, obývající peklo
    • „Čiň čertu dobře, peklem se ti odslouží,“ ozvala se babička.[1]
    • I poslal potom hospodář Janka do pekla, aby tam upomínal čerty, že prý jsou mu dlužni bečku zlata. Z pekla se Janek zajisté nevrátí! Ale jak se Janek v pekle ukázal, čerti se ho obra zalekli, a jeden z nich křičel: „Dejte mu dvě bečky, dejte mu hned, to je ten, co mne mlel, to je chlap silný!“ I dali mu čerti ze strachu dvě bečky, aby už jen šel a čertům pokoj dal.[2]
    • 5. prosince v Českých zemích odjakživa chodívají po domácnostech Mikuláš, anděl a čert.

překlady

editovat
  1. bájná bytost s rohy a ocasem

synonyma

editovat

související

editovat

fráze a idiomy

editovat

přísloví, úsloví a pořekadla

editovat

podstatné jméno (2)

editovat
  • rod mužský neživotný

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ čert čerty
genitiv čertu čertů
dativ čertu čertům
akuzativ čert čerty
vokativ čerte čerty
lokál čertu / čertě čertech
instrumentál čertem čerty

význam

editovat

poznámky

editovat
  1. NĚMCOVÁ, Božena. Babička. 7. vyd. Praha : Česká grafická unie, 1924. Kapitola V, s. 45–58.
  2. František Sláma: Slezské pohádky a pověsti/Janek obr

externí odkazy

editovat