čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [brɔʊsɪt]

dělení

editovat
  • brou-sit

etymologie

editovat

Všeslovanské. - Polské brusić, ruské dialektové брусить - 'sbírat listí; blouznit aj.', srbochorvatské brúsiti. Praslovanské *brusiti, původně asi 'drhnout', nejspíš souvisí s litevským braũkti 'otírat' (indoevropský dvojtvar *brauḱ-/*brauk-). Příbuzné je i praslovanské *brъsati (ruské бросать, srovnej i litevské brùkti 'vrazit'). Jiné indoevropské souvislosti nejsou zřejmé. Srovnej brusle, brusinka. [1]

sloveso

editovat
  • nedokonavé
  • tranzitivní

varianty

editovat

časování

editovat
Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas brousím brousíš brousí brousíme brousíte brousí
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
brus brusme bruste
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné brousil brousila brousilo brousili brousily brousila
trpné broušen broušena broušeno broušeni broušeny broušena
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný brouse brousíc brousíce

význam

editovat
  1. odstraňovat povrchovou vrstvu pomocí drsného předmětu
    • Před započetím práce vždy brousil dláta a nože.
  2. nenápadně chodit poblíž předmětu zájmu
    • Liška večer co večer brousila za plotem vedle kurníku a hledala, kudy by se protáhla dovnitř.
  3. (hovorově) mít pohlavní stykzdroj?

překlady

editovat
  1. odstraňovat povrch

související

editovat

fráze a idiomy

editovat

poznámky

editovat
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „brousit“, s. 92.