Dali mi školy, vzdělání: O mně, beze mě, pro mě a pocit hlubokýho zklamání cizince ve vlastním domě. Cizince, kterej má jedinej zákon, co vejde se do dvou řádků: Boj se Boha, miluj svého bližního A cti svého otce a matku![1]
Japonci potřebují někam patřit, třeba do nějakého týmu, a pak se mohou plně rozvinout. Pokud jsou odkázáni sami na sebe, nesou to špatně. Když se jeden člen rodiny stane křesťanem, je to pro něj hrozně těžké, stává se cizincem ve vlastním domě. Ale když se dá pokřtít celá rodina, je to už snadnější. Japonské vesnice, jež si zachovaly víru v době dvou set padesáti let pronásledování bez kněží v podzemí, byly kompaktně křesťanské.[2]
