epifytní

čeština

výslovnost

• IPA: [ɛpɪfɪtɲiː]

etymologie

Ze slova epifyt.

dělení

• epi-fyt-ní

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	epifytní	epifytní	epifytní	epifytní	epifytní	epifytní	epifytní	epifytní
genitiv	epifytního	epifytního	epifytní	epifytního	epifytních	epifytních	epifytních	epifytních
dativ	epifytnímu	epifytnímu	epifytní	epifytnímu	epifytním	epifytním	epifytním	epifytním
akuzativ	epifytního	epifytní	epifytní	epifytní	epifytní	epifytní	epifytní	epifytní
vokativ	epifytní	epifytní	epifytní	epifytní	epifytní	epifytní	epifytní	epifytní
lokál	epifytním	epifytním	epifytní	epifytním	epifytních	epifytních	epifytních	epifytních
instrumentál	epifytním	epifytním	epifytní	epifytním	epifytními	epifytními	epifytními	epifytními

význam

1. žijící na jiné rostlině, ale neodčerpávající z ní žádné látky

překlady

1. žijící na jiné rostlině, ale neodčerpávající z ní žádné látky

   • němčina: epiphytisch
   • nizozemština: epifytisch