homo
latinaEditovat
výslovnostEditovat
- IPA: [ˈhɔ.moː] (klasická restituovaná)
etymologieEditovat
Ze staršího hemō, přes praitaličtinu z předpokládaného praindoevropského *ǵʰm̥mṓ — pozemšťan, stvoření z hlíny odvozeného ze základu *dʰéǵʰōm — prsť. Srovnej např. starolitevské žmuõ, resp. litevské žmogùs — člověk, anglické groom, gome, dále pak např. francouzské homme, portugalské homem, italské uomo, okcitánské òme či španělské hombre. Také však srovnej francouzské on či latinské nemo, humus.
podstatné jménoEditovat
- rod mužský (maskulinum)
- 3. deklinace
skloňováníEditovat
| Substantivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | homō | hominēs |
| genitiv | hominis | hominum |
| dativ | hominī | hominibus |
| akuzativ | hominem | hominēs |
| vokativ | homō | hominēs |
| ablativ | homine | hominibus |
významEditovat
- člověk
- Homo doctus in se semper divitias habet. – Učený člověk má v sobě vždy bohatství.
slovní spojeníEditovat
přísloví, rčení a pořekadlaEditovat
- homo sum, nihil humanum a me alienum puto (jsem člověk - nic lidského mi není cizí)
- homo homini lupus (člověk člověku vlkem)
souvisejícíEditovat
externí odkazyEditovat
Rozcestník Homo ve Wikipedii
