latinaEditovat

výslovnostEditovat

  • IPA: [ˈhɔ.moː] (klasická restituovaná)

etymologieEditovat

Ze staršího hemō, přes praitaličtinu z předpokládaného praindoevropského *ǵʰm̥mṓpozemšťan, stvoření z hlíny odvozeného ze základu *dʰéǵʰōmprsť. Srovnej např. starolitevské žmuõ, resp. litevské žmogùsčlověk, anglické groom, gome, dále pak např. francouzské homme, portugalské homem, italské uomo, okcitánské òme či španělské hombre. Také však srovnej francouzské on či latinské nemo, humus.

podstatné jménoEditovat

  • rod mužský (maskulinum)
  • 3. deklinace

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ homō hominēs
genitiv hominis hominum
dativ hominī hominibus
akuzativ hominem hominēs
vokativ homō hominēs
ablativ homine hominibus

významEditovat

  1. člověk
    • Homo doctus in se semper divitias habet. – Učený člověk má v sobě vždy bohatství.

slovní spojeníEditovat

přísloví, rčení a pořekadlaEditovat

souvisejícíEditovat

externí odkazyEditovat

  •   Rozcestník Homo ve Wikipedii