horní

čeština

výslovnost

• IPA: [ɦɔrɲiː]

dělení

• hor-ní

etymologie

Spojením kořene ze slova hora a přípony -ní.

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	horní	horní	horní	horní	horní	horní	horní	horní
genitiv	horního	horního	horní	horního	horních	horních	horních	horních
dativ	hornímu	hornímu	horní	hornímu	horním	horním	horním	horním
akuzativ	horního	horní	horní	horní	horní	horní	horní	horní
vokativ	horní	horní	horní	horní	horní	horní	horní	horní
lokál	horním	horním	horní	horním	horních	horních	horních	horních
instrumentál	horním	horním	horní	horním	horními	horními	horními	horními

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	horní
komparativ	hornější / hořejší
superlativ	nejhornější / nejhořejší

význam

1. nacházející se nahoře
   • Na horních větvích stromu sedělo hejno ptáků.
2. (přeneseně) mající velký majetek nebo moc
   • Připravovaná daňová reforma by se dotkla jen horních deseti tisíc poplatníků.
3. související s hornictvím
   • Využití ložisek uhlí se řídí horním zákonem.

překlady

1. umístěný nahoře

   • angličtina: upper
   • francouzština: supérieur
   • italština: superiore
   • němčina: obere
   • polština: górny
   • portugalština: superior
   • slovenština: horný, vyšný
   • španělština: superior
2. —
3. —

synonyma

1. vrchní, hořejší, hoření
2. bohatý, hořejší, hoření
3. důlní

antonyma

1. dolní, dolejší, dolení, spodní
2. dolní, spodní, chudý
3. –

související

• hora
• horník
• náhorní
• hornictví

slovní spojení

• horních deset tisíc
• Horní Lužice

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2010-01-15]. Heslo horní.