čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈklɔ.kɔt͡ʃ]

dělení

editovat
  • klo-koč

etymologie

editovat

Pochází z praslovanského *klokočь,[1] z kterého vychází i běloruské клякачка, hornolužickosrbské klukoćina, chorvatské klokoč, polské kłokoczka, ruské клекачка.

Vzniklo onomatopoicky ze stejného základu jako sloveso klokotat,[1] protože ve zralých tobolkách chřestí, klokotají ve větru hýbající se semena.[2]

podstatné jméno

editovat
  • rod mužský neživotný

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ klokoč klokoče
genitiv klokoče klokočů
dativ klokoči klokočům
akuzativ klokoč klokoče
vokativ klokoči klokoče
lokál klokoči klokočích
instrumentál klokočem klokoči

význam

editovat
  1. (v biologii) rod dvouděložných rostlin z čeledi klokočovitých, stromů a keřů se zpeřenými listy
  2. zástupce rodu klokoč (1), jednotlivý druh, keř nebo strom
  3. dřevo klokoče (1), (2)
  4. semena klokoče (1), (2)

překlady

editovat
  1. rod
  2. zástupce rodu
  3. semeno

synonyma

editovat
  1. (odborně) Staphylea
  2. (odborně) Staphylea
  3. klokočí[2]

související

editovat

slovní spojení

editovat

poznámky

editovat
  1. 1,0 1,1 REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „klokoč“, s. 287.
  2. 2,0 2,1 Víte, co je klokočí? Semena keře klokoče zpeřeného. dvojka.rozhlas.cz [online]. 2013-01-31 [cit. 2013-12-27]. Dostupné online.

externí odkazy

editovat