klokoč
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [ˈklɔ.kɔt͡ʃ]
dělení
editovat- klo-koč
etymologie
editovatPochází z praslovanského *klokočь,[1] z kterého vychází i běloruské клякачка, hornolužickosrbské klukoćina, chorvatské klokoč, polské kłokoczka, ruské клекачка.
Vzniklo onomatopoicky ze stejného základu jako sloveso klokotat,[1] protože ve zralých tobolkách chřestí, klokotají ve větru hýbající se semena.[2]
podstatné jméno
editovat- rod mužský neživotný
skloňování
editovatpád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | klokoč | klokoče |
genitiv | klokoče | klokočů |
dativ | klokoči | klokočům |
akuzativ | klokoč | klokoče |
vokativ | klokoči | klokoče |
lokál | klokoči | klokočích |
instrumentál | klokočem | klokoči |
význam
editovat- (v biologii) rod dvouděložných rostlin z čeledi klokočovitých, stromů a keřů se zpeřenými listy
- zástupce rodu klokoč (1), jednotlivý druh, keř nebo strom
- dřevo klokoče (1), (2)
- semena klokoče (1), (2)
překlady
editovat- rod
- abcházština: акампыр
- angličtina: bladdernut
- arménština: ողկուզենի
- běloruština: клякачка ž
- čínština: 省沽油属
- dánština: blærenød
- finština: kotapähkinä
- francouzština: staphylier m
- gruzínština: ჯონჯოლი
- hornolužická srbština: klukoćina ž
- chorvatština: klokoč m
- japonština: 三葉空木属, ミツバウツギ属, 三つ葉空木属, 省沽油属
- latina: Staphylea
- němčina: Pimpernuss ž
- polština: kłokoczka ž
- rumunština: clocotiș m
- ruština: клекачка ž
- —
- semeno
- angličtina: bladdernut
- němčina: Pimpernuss ž
synonyma
editovatsouvisející
editovat- klokočový
- klokočí
- klokočka
- klokoček
- klokočovité
- klokočkovité
- Klokoč
- Klokočí
- Klokočná
- Klokočov
- Klokočín
- Klokočina
slovní spojení
editovatpoznámky
editovat- ↑ 1,0 1,1 REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „klokoč“, s. 287.
- ↑ 2,0 2,1 Víte, co je klokočí? Semena keře klokoče zpeřeného. dvojka.rozhlas.cz [online]. 2013-01-31 [cit. 2013-12-27]. Dostupné online.
externí odkazy
editovat- Článek Klokoč ve Wikipedii