kočovník

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔt͡ʃɔvɲiːk]

dělení

• ko-čov-ník

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	kočovník	kočovníci
genitiv	kočovníka	kočovníků
dativ	kočovníkovi / kočovníku	kočovníkům
akuzativ	kočovníka	kočovníky
vokativ	kočovníku	kočovníci
lokál	kočovníkovi / kočovníku	kočovnících
instrumentál	kočovníkem	kočovníky

význam

1. ten, kdo žije kočovným způsobem

překlady

1. nomád

   • angličtina: nomad
   • francouzština: nomade m
   • němčina: Nomade m
   • ruština: кочевник m

synonyma

1. nomád

související

• kočovníkův
• kočovnice
• kočovnický
• kočovat
• kočovný