čeština

editovat

výslovnost

editovat

dělení

editovat
  • způ-sob

etymologie

editovat

Ze staročeského spósob, zpósob,[1] které pravděpodobně vychází z praslovanského *sъposobъ („jak jde něco po sobě“), méně pravděpodobně pak z *vъzposobъ.[2] Vychází z praslovanského spojení *po sobě („dělat něco v náležitém pořádku“,[3] což původně ve vojenském významu znamenalo „sestavovat, řadit za sebou“[4]).

podstatné jméno

editovat
  • rod mužský neživotný

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ způsob způsoby
genitiv způsobu způsobů
dativ způsobu způsobům
akuzativ způsob způsoby
vokativ způsobe způsoby
lokál způsobu způsobech
instrumentál způsobem způsoby

význam

editovat
  1. povaha, ráz nebo postup nějakého děje
    • nový způsob využití odpadního tepla
  2. (v jazykovědě) gramatická kategorie vyjadřující charakter slovesného děje podle vztahu ke skutečnosti
    • příslovečné určení způsobu
    • způsob oznamovací
  3. (často v plurálu) chování, zvyky
    • Má divné způsoby.

překlady

editovat
  1. postup, povaha děje
  2. gramatická kategorie
  3. chování

synonyma

editovat
  1. metoda, postup, systém, (knižně) modus
  2. (odborně) modus
  3. chování, charakter, zvyk

související

editovat

fráze a idiomy

editovat

sloveso

editovat
  • dokonavé

význam

editovat
  1. druhá osoba jednotného čísla rozkazovacího způsobu slovesa způsobit

poznámky

editovat
  1. BĚLIČ, Jaromír; KAMIŠ, Adolf; KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. Hesla „spósob“ a „zpósob“, s. 470, 669.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „způsob“, s. 741.
  3. HOLUB, Josef; LYER, Stanislav; LUTTERER, Ivan. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha : SPN, 1978. Heslo „působiti“, s. 374.
  4. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „působit“, s. 520.

externí odkazy

editovat