čeština editovat

výslovnost editovat

dělení editovat

  • způ-sob

etymologie editovat

Ze staročeského spósob, zpósob,[1] které pravděpodobně vychází z praslovanského *sъposobъ („jak jde něco po sobě“), méně pravděpodobně pak z *vъzposobъ.[2] Vychází z praslovanského spojení *po sobě („dělat něco v náležitém pořádku“,[3] což původně ve vojenském významu znamenalo „sestavovat, řadit za sebou“[4]).

podstatné jméno editovat

  • rod mužský neživotný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ způsob způsoby
genitiv způsobu způsobů
dativ způsobu způsobům
akuzativ způsob způsoby
vokativ způsobe způsoby
lokál způsobu způsobech
instrumentál způsobem způsoby

význam editovat

  1. povaha, ráz nebo postup nějakého děje
    • nový způsob využití odpadního tepla
  2. (v jazykovědě) gramatická kategorie vyjadřující charakter slovesného děje podle vztahu ke skutečnosti
    • příslovečné určení způsobu
    • způsob oznamovací
  3. (často v plurálu) chování, zvyky
    • Má divné způsoby.

překlady editovat

  1. postup, povaha děje
  2. gramatická kategorie
  3. chování

synonyma editovat

  1. metoda, postup, systém, (knižně) modus
  2. (odborně) modus
  3. chování, charakter, zvyk

související editovat

fráze a idiomy editovat

sloveso editovat

  • dokonavé

význam editovat

  1. druhá osoba jednotného čísla rozkazovacího způsobu slovesa způsobit

poznámky editovat

  1. BĚLIČ, Jaromír; KAMIŠ, Adolf; KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. Hesla „spósob“ a „zpósob“, s. 470, 669.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „způsob“, s. 741.
  3. HOLUB, Josef; LYER, Stanislav; LUTTERER, Ivan. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha : SPN, 1978. Heslo „působiti“, s. 374.
  4. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „působit“, s. 520.

externí odkazy editovat