koncovka

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔnt͡sɔfka]

dělení

• kon-cov-ka

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	koncovka	koncovky
genitiv	koncovky	koncovek
dativ	koncovce	koncovkám
akuzativ	koncovku	koncovky
vokativ	koncovko	koncovky
lokál	koncovce	koncovkách
instrumentál	koncovkou	koncovkami

význam

1. koncová část slova, která se při ohýbání mění
2. zakončení šachové hry
3. součástka umístěná na kraji dílu

překlady

1. konec slova

   • angličtina: ending
   • francouzština: terminaison ž
   • italština: desinenza ž
   • němčina: Endung ž
   • polština: końcówka ž
   • řečtina: κατάληξη ž
2. zakončení hry

   • němčina: Endspiel s
3. —

související

• koncovkový

externí odkazy

• Rozcestník Koncovka ve Wikipedii