magnet

Možná hledáte Magnet.

čeština

výslovnost

• IPA: [magnɛt]

dělení

• mag-net

etymologie

Přes starofrancouzské magnete a latinské magnetum — „magnetit“ odvozeno ze starořeckého μαγνήτης λίθος (magnétes lithos), „magnéský kámen“, podle původu oblasti Μαγνησία (Magnésia) kde se magnetit vyskytoval.

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	magnet	magnety
genitiv	magnetu	magnetů
dativ	magnetu	magnetům
akuzativ	magnet	magnety
vokativ	magnete	magnety
lokál	magnetu / magnetě	magnetech
instrumentál	magnetem	magnety

význam

1. objekt, který v prostoru ve svém okolí vytváří magnetické pole
   • Siločáry v okolí tyčového magnetu lze znázornit pomocí železných pilin.
2. (přeneseně) něco, co přitahuje značnou pozornost
   • Největším magnetem Pražského hradu se na několik dní staly vystavené korunovační klenoty.

překlady

1. objekt vytvářející magnetické pole

   • angličtina: magnet
   • čínština: 磁石
   • francouzština: aimant m
   • italština: magnete m
   • japonština: 磁石
   • němčina: Magnet s
   • polština: magnes m
   • řečtina: μαγνήτης m
   • slovenština: magnet m
   • španělština: imán m
   • švédština: magnet c
2. atrakce

   • angličtina: magnet

synonyma

1. —
2. atrakce

související

• magnetický
• magnetismus
• magnetek
• magnetka
• magnetit
• magnetový
• magnetovec
• magnetofon
• magnetoskop
• elektromagnet

angličtina

výslovnost

• IPA: [ˈmægnɪt]

homofony

• magnate

etymologie

Přes starofrancouzské magnete a latinské magnetum — „magnetit“ odvozeno ze starořeckého μαγνήτης λίθος (magnétes litos), „magnéský kámen“, podle původu oblasti Μαγνησία (Magnésia) kde se magnetit vyskytoval.

podstatné jméno

skloňování

pád \ číslo	singulár	plurál
nominativ	magnet	magnets

význam

1. magnet

související

• magnetic
• magnetism

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2017-04-27]. Heslo magnet.

externí odkazy

• Článek Magnet ve Wikipedii