markýz

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈmarkiːs]

dělení

• mar-kýz

etymologie

Z francouzského marquis přes starofrancouzské markis, marchis z pozdnělatinského marchensis, jež ze starohornoněmeckého marcha a textově nedoloženého franckého *marku, které obojí z předpokládaného pragermánského *markō. Srovnej hlavně české markrabě a francouzské margrave, německé Markgraf.

podstatné jméno (1)

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	markýz	markýzové
genitiv	markýza / markýze	markýzů
dativ	markýzu / markýzi / markýzovi	markýzům
akuzativ	markýza / markýze	markýzy / markýze
vokativ	markýze / markýzi	markýzové
lokál	markýzu / markýzi / markýzovi	markýzech / markýzích
instrumentál	markýzem	markýzy / markýzi

význam

1. druh titulu příslušníka vyšší šlechty, pod vévodou a nad hrabětem

překlady

1. • angličtina: marquis, marquess
   • dánština: markis
   • finština: markiisi
   • francouzština: marquis m
   • italština: marchese m
   • katalánština: marquès m
   • maďarština: márki, őrgróf
   • němčina: Marquis m, Markgraf m
   • nizozemština: markies m
   • norština: markis
   • polština: markiz m
   • portugalština: marquês m
   • ruština: маркиз m
   • řečtina: μαρκήσιος m
   • slovenština: markíz m
   • španělština: marqués m
   • švédština: markis

související

• markýzův
• markýza

podstatné jméno (2)

• rod ženský

význam

1. genitiv množného čísla substantiva markýza