min
mezijazykové
editovatznačka
editovatvýznam
editovatčeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [mɪn]
dělení
editovat- min
podstatné jméno (1)
editovat- rod mužský neživotný
skloňování
editovatpád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | min | miny |
genitiv | minu | minů |
dativ | minu | minům |
akuzativ | min | miny |
vokativ | mine | miny |
lokál | minu | minech |
instrumentál | minem | miny |
význam
editovatpřeklady
editovatsouvisející
editovatpodstatné jméno (2)
editovat- rod ženský
význam
editovat- genitiv plurálu substantiva mina
- Cestu lemovaly zátarasy a stovky skrytých min.
esperanto
editovatzájmeno
editovatvýznam
editovat- akuzativ zájmena mi
polština
editovatpodstatné jméno
editovat- rod ženský
význam
editovat- genitiv plurálu substantiva mina
švédština
editovatpodstatné jméno
editovat- rod společný
výslovnost
editovat- IPA: [miːn]
skloňování
editovatSubstantivum (i) | singulár | plurál | ||
---|---|---|---|---|
neurč. | urč. | neurč. | urč. | |
nominativ | min | minen | miner | minerna |
genitiv | mins | minens | miners | minernas |
význam
editovat- výraz (ve tváři)
zájmeno
editovat- přivlastňovací
výslovnost
editovat- IPA: [mɪnː]
skloňování
editovat(i) Číslo | singulár | plurál |
---|---|---|
Rod | ||
společný | min | mina |
střední | mitt |
význam
editovatpoznámky
editovat- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda. 4., v Karolinu 2. vyd. Praha : Karolinum, 2011. Dostupné online. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 354.