čeština

editovat

výslovnost

editovat

dělení

editovat
  • nor-mál-ní

etymologie

editovat

Z pozdnělatinského (g)nōrmālis, které odvozeno od (g)nōrma.

přídavné jméno

editovat
  • měkké

skloňování

editovat
číslo jednotné množné
pád \ rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ normální normální normální normální normální normální normální normální
genitiv normálního normálního normální normálního normálních normálních normálních normálních
dativ normálnímu normálnímu normální normálnímu normálním normálním normálním normálním
akuzativ normálního normální normální normální normální normální normální normální
vokativ normální normální normální normální normální normální normální normální
lokál normálním normálním normální normálním normálních normálních normálních normálních
instrumentál normálním normálním normální normálním normálními normálními normálními normálními

stupňování

editovat
stupeň tvar
pozitiv normální
komparativ normálnější
superlativ nejnormálnější

význam

editovat
  1. mající často se vyskytující vlastnosti; shodující se s normou
    • Po dlouhém pátrání policie zadržela zločince, který na pohled vypadal jako normální turista.
    • Křičí o pomoc z pomyslné loďky, kterou vleče mocný proud zásadních změn do světa, kterému nerozumějí. Tito prý „normální“ muži prostě chtějí uchovat svět, v němž dominovali, k čemuž si vysnili „normální ženu“, které se líbilo v jejich patriarchálním světě údajně „přirozených vztahů“.[1]

překlady

editovat
  1. mající často se vyskytující vlastnosti

synonyma

editovat
  1. obvyklý, běžný, standardní, všední, obyčejný

antonyma

editovat
  1. abnormální, výjimečný, nenormální, neobvyklý, zvláštní, neobyčejný, nestandardní, divný

související

editovat

poznámky

editovat