norník

čeština

výslovnost

• IPA: [nɔrɲiːk]

dělení

• nor-ník

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	norník	norníci
genitiv	norníka	norníků
dativ	norníku / norníkovi	norníkům
akuzativ	norníka	norníky
vokativ	norníku	norníci
lokál	norníku / norníkovi	nornících
instrumentál	norníkem	norníky

význam

1. hraboš z rodu Clethrionomys
2. pes (často jezevčík), který vyhání lišky z nor
   • Puňťa je dobrý norník.
3. (slangově) konzument sexuálních služeb, zákazník prostitutek
4. člověk, který kope nory

synonyma

1. —
2. jamník
3. (vulgárně) kurevník
4. norař