odmítnout

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔɔdmiːtnɔʊt]
•  odmítnout^{? • info}

dělení

• od-mít-nout

sloveso

• dokonavé
• tranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	odmítnu	odmítneš	odmítne	odmítneme	odmítnete	odmítnou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	odmítni	odmítněme	odmítněte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	odmítl	odmítla	odmítlo	odmítli	odmítly	odmítla
trpné	odmítnut	odmítnuta	odmítnuto	odmítnuti	odmítnuty	odmítnuta

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	odmítnuv	odmítnuvši	odmítnuvše

význam

1. (odmítnout objekt) vyslovit nesouhlas s přijetím nabízeného objektu do svého vlastnictví
2. (odmítnout akci) vyslovit nesouhlas s provedením určité činnosti
3. (odmítnout myšlenku) vyslovit svůj nesouhlasný postoj

překlady

1. vyslovit nesouhlas s přijetím

   • angličtina: refuse
   • francouzština: refuser
   • italština: rimandare
   • latina: abicere
   • němčina: ablehnen
   • ukrajinština: відмовити
2. vyslovit nesouhlas s poskytnutím

   • angličtina: refuse
   • francouzština: refuser
   • němčina: ablehnen, abwinken
3. vyslovit nesouhlasný postoj

   • angličtina: reject, rebuff
   • francouzština: rejeter

synonyma

1. —
2. odepřít
3. zamítnout, odvrhnout, odříci

antonyma

1. přijmout, vzít
2. přislíbit
3. souhlasit, přijmout, smířit se, akceptovat

související

• odmítat
• odmítání
• odmítnutí
• odmítavý
• odmítavě

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2015-11-24]. Heslo odmítnout.