angličtinaEditovat

podstatné jménoEditovat

výslovnostEditovat

etymologieEditovat

Ze starofrancouzského ordre (11. století), z dřívějšího ordene, z latinského ordinem (nominativ ordo) – „řada, uspořádání“, původně „řada vláken v tkalcovském stavu“.

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ order orders

významEditovat

  1. pořadí, uspořádání
  2. pořádek
  3. příkaz, rozkaz, směrnice, pravidlo
  4. objednávka, zakázka
  5. řád (náboženský, společenský)
  6. řád (vyznamenání)
  7. (v biologii) řád, taxonomická skupina pod třídou a nad čeledí
  8. (v matematice) řád (velikost) grupy, řád prvku (délka posloupnosti tvořené mocněním tohoto prvku do doby, než je výsledkem jednotkový prvek)
  9. (v matematice) stupeň polynomu (nejvyšší mocnina), stupeň diferenciální rovnice (nejvyšší derivace)
  10. (v matematice) (v teorii grafů) stupeň vrcholu (počet hran vstupujících či vystupujících z/do vrcholu)
  11. (v elektrotechnice) řád (stupeň polynomu určujícího funkci elektronického prvku)
    • a 3-stage cascade of a 2nd-order bandpass Butterworth filter
  12. (v chemii) řád reakce

slovesoEditovat

časováníEditovat

kategorie tvar
infinitiv order
3. osoba orders
préteritum ordered
perfektum ordered
vid průběhový ordering

významEditovat

  1. uspořádat, seřadit
  2. rozkázat, přikázat
  3. objednat (si)

souvisejícíEditovat