čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈprɛviːt]

dělení

editovat
  • pre-vít

etymologie

editovat

Z latinského prīvātum, (locus) prīvātusoddělené / soukromé místo. Srovnej privát nebo např. anglické privy. Jak je patrno, původní význam byl nepřekvapivě neživotný, tedy "záchod". Odsud se posléze přeneslo i na opovrhovanou osobu. Srovnej podobný významový posun u např. hajzl.

podstatné jméno (1)

editovat
  • rod mužský životný

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ prevít prevíti/prevítové
genitiv prevíta prevítů
dativ prevítu/prevítovi prevítům
akuzativ prevíta prevíty
vokativ prevíte prevíti/prevítové
lokál prevítu/prevítovi prevítech
instrumentál prevítem prevíty

význam

editovat
  1. (expresivně, hanlivě) zlý člověk; nevstřícná, bezohledná nebo nekooperativní bytost
    • Ty jsi ale prevít, to bych od tebe nečekal.
    • Až vám ta potvora zastoupí cestu, sedněte na zadek a seďte jak z trestu, jen ať si táhne, jak to dělají vandráci. Láska se totiž, i když je prevít, nikomu dvakrát nemůže zjevit, láska se totiž, i když je prevít, nevrací.[1]

podstatné jméno (2)

editovat
  • rod mužský neživotný

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ prevít prevíty
genitiv prevítu prevítů
dativ prevítu prevítům
akuzativ prevít prevíty
vokativ prevíte prevíty
lokál prevítu prevítech
instrumentál prevítem prevíty

význam

editovat
  1. nečistota, neřád, něco špatného, škodlivého
    • Voda na dolním toku řek bývá plná prevítů.
  2. (v historii, zastarale) záchod
    • V hradech měli prevíty umístěny na krakorcích.

poznámky

editovat
  1. Pavel DOBEŠ: Něco o lásce, 1987

externí odkazy

editovat