češtinaEditovat

výslovnostEditovat

  • IPA: [slʊŋkɔ]

děleníEditovat

  • slun-ko

podstatné jméno (1)Editovat

  • rod střední

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ slunko slunka
genitiv slunka slunek
dativ slunku slunkům
akuzativ slunko slunka
vokativ slunko slunka
lokál slunku slunkách
instrumentál slunkem slunky

významEditovat

  1. (expresivně, zdrobněle, knižně, lidově) slunce; hvězda vyzařující na Zemi světlo a teplo
    • Nejen práce rolníkova, ale celý život je regulován podnebím, měnou zimy a tepla, koneckonců slunkem, poměrem země ke slunku; a přece o slunku lidé méně přemýšlejí než o měsíci, třeba si měsíc svítí jen světlem od slunka vypůjčeným.[1]
  2. (lidově, zdrobněle) slunce; teplo, sluneční světlo
    • Byla oslněna slunkem z východu.
    • Kocour se vyhříval na slunku.
  3. (knižně, zdrobněle) k vyjádření času
    • Pracovala od ranního slunka.

synonymaEditovat

  1. sluníčko, slunce, Slunce
  2. sluníčko, slunce
  3. úsvit, rozbřesk

souvisejícíEditovat

fráze a idiomyEditovat

podstatné jméno (2)Editovat

  • rod ženský

významEditovat

  1. vokativ singuláru substantiva slunka

poznámkyEditovat

  1. ČAPEK, Karel. Hovory s T. G. Masarykem. Praha : Fragment, 2009. Dostupné online. ISBN 978-80-253-0752-6. S. 19.

externí odkazyEditovat

  •   Encyklopedický článek Slunce ve Wikipedii