pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
nominativ
|
slunce
|
slunce
|
genitiv
|
slunce
|
sluncí
|
dativ
|
slunci
|
sluncím
|
akuzativ
|
slunce
|
slunce
|
vokativ
|
slunce
|
slunce
|
lokál
|
slunci
|
sluncích
|
instrumentál
|
sluncem
|
slunci
|
- hvězda vyzařující světlo a teplo na Zemi
- Bože, jak tady zapadá slunce za modrými vlnami hor![1]
- Již chvěly se meče plamenné křížem v povětří, a bleskem strašlivé vyvíjeli luky! na vzor sluncí dvou paprskují náramné jich pavézy proti sobě.[2]
- přímé záření slunce (1)
- Kočka se vyhřívala na slunci.
- Tu píseň hloupou, na nápad skoupou, zaháním z hlavy, slunce mi z mozku vyrábí trosku svým věčným žárem, úroveň rýmů je na minimu, fuj, to jsou hice[3]
- (astr.) centrální hvězda galaxie mimo Sluneční soustavu
- Dalekohled přivedl nás k poznání, že světové prostory vyplněny jsou až do velmi velkých dálek ohromným počtem svítících sluncí, z nichž my prostým okem na úplně temném nebi nočním při zcela průhledném vzduchu jasně vidíme pouze několik tisíc.[4]
- parhélium, halový jev v atmosféře
- Kombinace parheliového kruhu se světelným sloupem vytváří kříž kolem Slunce popisovaný ve starých kronikách. V průsečících kol s parheliovým kruhem a světelným sloupem vznikají parhelie;– vedlejší slunce.[5]
- (lidově) slunko
- —
- —
- parhélium, parhelium
- dativ singuláru substantiva slunka
- lokál singuláru substantiva slunka
- ↑ ČAPEK, Karel. Cestopisné fejetony. Praha : Fragment, 2011. Dostupné online. S. 36.
- ↑ Josefa Jungmanna Sebrané drobné spisy veršem i prosou. Svazek 3, Miltonův Ztracený ráj. Praha : I. L. Kober, 1873. Dostupné online. S. 191.
- ↑ Bratři Ebenové: U vody
- ↑ Naše doba: revue pro vědu, umění a život sociální, 1901, roč. 8, s. 578.
- ↑ Halové prvky. In ALIGEROVÁ, Eva, et al. Technický slovník naučný. Praha : Encyklopedický dům, 2002. Dostupné online. ISBN 80-86044-20-3. Svazek 3, G–J, s. 80.