strýčenec

čeština

výslovnost

• IPA: [striːt͡ʃɛnɛt͡s]

dělení

• strý-če-nec

varianty

• strejčenec

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	strýčenec	strýčenci
genitiv	strýčence	strýčenců
dativ	strýčenci	strýčencům
akuzativ	strýčence	strýčence
vokativ	strýčenče	strýčenci
lokál	strýčenci	strýčencích
instrumentál	strýčencem	strýčenci

význam

1. (archaicky) syn otcova bratra či sestry = bratranec z otcovy strany (případně obecněji syn strýce)

synonyma

1. (neutrálně) bratranec

související

• strýc
• strýčena