svévolník

čeština

výslovnost

• IPA: [svɛːvɔlɲiːk]

dělení

• své-vol-ník

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	svévolník	svévolníci
genitiv	svévolníka	svévolníků
dativ	svévolníkovi / svévolníku	svévolníkům
akuzativ	svévolníka	svévolníky
vokativ	svévolníku	svévolníci
lokál	svévolníkovi / svévolníku	svévolnících
instrumentál	svévolníkem	svévolníky

význam

1. muž bezohledně prosazující svou vůli
   • Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači.

související

• svévole
• svévolnice
• svévolný