čeština

editovat

výslovnost

editovat

dělení

editovat
  • vů-le

etymologie

editovat

Všeslovanské, odvozeno z praslovanského *vol’a téhož významu. To vychází z indoevropského *u̯el- (chtít, přát si), stejně jako další jeho odvozeniny: litevské valia, německé Wille nebo anglické will téhož významu a lotyšské vaļā (pustit se - přestat se držet; otevřený).[1]

Slovo vůle souvisí také se slovem volný (původně mající svobodnou vůli), které je odvozeno přes praslovanské *vol’ьnъ (volný) od praslovanského předchůdce *vol’a.[2] Od indeoevropského *u̯el- je potom odvozen také předchůdce českého volit, čili praslovanské *voliti (vyjadřovat svou vůli), které tak s *vol’a bezprostředně souvisí.[3] Z indeovropského *u̯el- (chtít, přát si) vychází přes staročeské veleti (přikazovat, radit, chtít) a dále přes praslovanské *velěti (chtít) také slovo velet.[4]

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ vůle vůle
genitiv vůle vůlí
dativ vůli vůlím
akuzativ vůli vůle
vokativ vůle vůle
lokál vůli vůlích
instrumentál vůlí vůlemi

význam

editovat
  1. schopnost vědomě se rozhodovat
    • Silou vůle se přinutil ke klidu.
  2. záměr dosáhnout určitého stavu či cíle
    • Poslanci svými podpisy stvrdili svoji společnou vůli navrhnout společného kandidáta na prezidentský úřad.
    • Včera se z vůle Nevyššího soudu případem znovu zabýval Obvodní soud pro Prahu 4.[5]
  3. (v technice) vzdálenost mezi sousedními součástkami, umožňující jejich vzájemný pohyb
    • Vůle šroubu ve vyvrtaném otvoru činí asi dvě desetiny milimetru.

překlady

editovat
  1. schopnost se rozhodovat
  2. záměr
  3. vzdálenost součástek

synonyma

editovat
  1. (hovorově) vakl

související

editovat

slovní spojení

editovat

fráze a idiomy

editovat

poznámky

editovat
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „vůle“, s. 765.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „volný“, s. 759.
  3. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „volit“, s. 759.
  4. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „velet“, s. 743.
  5. Mladá fronta DNES, 9. 1 2013. Cit. dle Korpus.cz.

externí odkazy

editovat
  •   Rozcestník Vůle ve Wikipedii
  •   Téma Vůle ve Wikicitátech