češtinaEditovat

výslovnostEditovat

děleníEditovat

  • vů-le

etymologieEditovat

Všeslovanské, odvozeno z praslovanského *vol’a téhož významu. To vychází z indoevropského *u̯el- (chtít, přát si), stejně jako další jeho odvozeniny: litevské valia, německé Wille nebo anglické will téhož významu a lotyšské vaļā (pustit se - přestat se držet; otevřený).[1]

Slovo vůle souvisí také se slovem volný (původně mající svobodnou vůli), které je odvozeno přes praslovanské *vol’ьnъ (volný) od praslovanského předchůdce *vol’a.[2] Od indeoevropského *u̯el- je potom odvozen také předchůdce českého volit, čili praslovanské *voliti (vyjadřovat svou vůli), které tak s *vol’a bezprostředně souvisí.[3] Z indeovropského *u̯el- (chtít, přát si) vychází přes staročeské veleti (přikazovat, radit, chtít) a dále přes praslovanské *velěti (chtít) také slovo velet.[4]

podstatné jménoEditovat

  • rod ženský

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ vůle vůle
genitiv vůle vůlí
dativ vůli vůlím
akuzativ vůli vůle
vokativ vůle vůle
lokál vůli vůlích
instrumentál vůlí vůlemi

významEditovat

  1. schopnost vědomě se rozhodovat
    • Silou vůle se přinutil ke klidu.
  2. záměr dosáhnout určitého stavu či cíle
    • Poslanci svými podpisy stvrdili svoji společnou vůli navrhnout společného kandidáta na prezidentský úřad.
    • Včera se z vůle Nevyššího soudu případem znovu zabýval Obvodní soud pro Prahu 4.[5]
  3. (v technice) vzdálenost mezi sousedními součástkami, umožňující jejich vzájemný pohyb
    • Vůle šroubu ve vyvrtaném otvoru činí asi dvě desetiny milimetru.

překladyEditovat

  1. schopnost se rozhodovat
  2. záměr
  3. vzdálenost součástek

synonymaEditovat

  1. (hovorově) vakl

souvisejícíEditovat

slovní spojeníEditovat

fráze a idiomyEditovat

poznámkyEditovat

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „vůle“, s. 765.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „volný“, s. 759.
  3. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „volit“, s. 759.
  4. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „velet“, s. 743.
  5. Mladá fronta DNES, 9. 1 2013. Cit. dle Korpus.cz.
  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-02-27, [cit. 2011-01-26]. Heslo vůle.

externí odkazyEditovat

  •   Rozcestník Vůle ve Wikipedii
  •   Téma Vůle ve Wikicitátech