vůle
čeština
editovatvýslovnost
editovatdělení
editovat- vů-le
etymologie
editovatVšeslovanské, odvozeno z praslovanského *vol’a téhož významu. To vychází z indoevropského *u̯el- (chtít, přát si), stejně jako další jeho odvozeniny: litevské valia, německé Wille nebo anglické will téhož významu a lotyšské vaļā (pustit se - přestat se držet; otevřený).[1]
Slovo vůle souvisí také se slovem volný (původně mající svobodnou vůli), které je odvozeno přes praslovanské *vol’ьnъ (volný) od praslovanského předchůdce *vol’a.[2] Od indeoevropského *u̯el- je potom odvozen také předchůdce českého volit, čili praslovanské *voliti (vyjadřovat svou vůli), které tak s *vol’a bezprostředně souvisí.[3] Z indeovropského *u̯el- (chtít, přát si) vychází přes staročeské veleti (přikazovat, radit, chtít) a dále přes praslovanské *velěti (chtít) také slovo velet.[4]
podstatné jméno
editovat- rod ženský
skloňování
editovatpád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | vůle | vůle |
genitiv | vůle | vůlí |
dativ | vůli | vůlím |
akuzativ | vůli | vůle |
vokativ | vůle | vůle |
lokál | vůli | vůlích |
instrumentál | vůlí | vůlemi |
význam
editovat- schopnost vědomě se rozhodovat
- Silou vůle se přinutil ke klidu.
- záměr dosáhnout určitého stavu či cíle
- Poslanci svými podpisy stvrdili svoji společnou vůli navrhnout společného kandidáta na prezidentský úřad.
- Včera se z vůle Nevyššího soudu případem znovu zabýval Obvodní soud pro Prahu 4.[5]
- (v technice) vzdálenost mezi sousedními součástkami, umožňující jejich vzájemný pohyb
- Vůle šroubu ve vyvrtaném otvoru činí asi dvě desetiny milimetru.
překlady
editovatsynonyma
editovat- —
- —
- (hovorově) vakl
související
editovatslovní spojení
editovatfráze a idiomy
editovatpoznámky
editovat- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „vůle“, s. 765.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „volný“, s. 759.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „volit“, s. 759.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „velet“, s. 743.
- ↑ Mladá fronta DNES, 9. 1 2013. Cit. dle Korpus.cz.
- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2011-01-26]. Heslo vůle.