češtinaEditovat

výslovnostEditovat

děleníEditovat

  • vů-le

etymologieEditovat

Všeslovanské, odvozeno z praslovanského *vol’a téhož významu. To vychází z indoevropského *u̯el- (chtít, přát si), stejně jako další jeho odvozeniny: litevské valia, německé Wille nebo anglické will téhož významu a lotyšské vaļā (pustit se - přestat se držet; otevřený).[1]

Slovo vůle souvisí také se slovem volný (původně mající svobodnou vůli), které je odvozeno přes praslovanské *vol’ьnъ (volný) od praslovanského předchůdce *vol’a.[2] Od indeoevropského *u̯el- je potom odvozen také předchůdce českého volit, čili praslovanské *voliti (vyjadřovat svou vůli), které tak s *vol’a bezprostředně souvisí.[3] Z indeovropského *u̯el- (chtít, přát si) vychází přes staročeské veleti (přikazovat, radit, chtít) a dále přes praslovanské *velěti (chtít) také slovo velet.[4]

podstatné jménoEditovat

  • rod ženský

skloňováníEditovat

pád \ číslo singulár plurál
nominativ vůle vůle
genitiv vůle vůlí
dativ vůli vůlím
akuzativ vůli vůle
vokativ vůle vůle
lokál vůli vůlích
instrumentál vůlí vůlemi

významEditovat

  1. schopnost vědomě se rozhodovat
    • Silou vůle se přinutil ke klidu.
  2. záměr dosáhnout určitého stavu či cíle
    • Poslanci svými podpisy stvrdili svoji společnou vůli navrhnout společného kandidáta na prezidentský úřad.
    • Včera se z vůle Nevyššího soudu případem znovu zabýval Obvodní soud pro Prahu 4.[5]
  3. (v technice) vzdálenost mezi sousedními součástkami, umožňující jejich vzájemný pohyb
    • Vůle šroubu ve vyvrtaném otvoru činí asi dvě desetiny milimetru.

překladyEditovat

  1. schopnost se rozhodovat
  2. záměr
  3. vzdálenost součástek

synonymaEditovat

  1. (hovorově) vakl

souvisejícíEditovat

slovní spojeníEditovat

fráze a idiomyEditovat

poznámkyEditovat

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „vůle“, s. 765.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „volný“, s. 759.
  3. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „volit“, s. 759.
  4. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „velet“, s. 743.
  5. Mladá fronta DNES, 9. 1 2013. Cit. dle Korpus.cz.
  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-02-27, [cit. 2011-01-26]. Heslo vůle.

externí odkazyEditovat

  •   Rozcestník Vůle ve Wikipedii
  •   Téma Vůle ve Wikicitátech