čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [ˈsvr̩.bjɛt]

dělení editovat

  • svr-bět

varianty editovat

etymologie editovat

Všeslovanské, například chorvatské svrbjeti, polské świerzbieć, slovenské svrbieť, ruské свербеть, ukrajinské свербіти. Vše vychází z praslovanského *svьrběti a všude včetně praslovanštiny je stejného významu. Praslovanské slovo vychází z indoevropského *su̯erbh- (třít, vrtat, kroužit), které má další potomky v germánských, baltských nebo keltských jazycích.[1] V praslovanštině ze *svьrběti odvozeno *svorbъ, z něhož je české svrab.[2]

sloveso editovat

  • nedokonavé

časování editovat

Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas svrbím svrbíš svrbí svrbíme svrbíte svrbí
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
svrb svrbme svrbte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné svrběl svrběla svrbělo svrběli svrběly svrběla
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný svrbě svrbíc svrbíce

význam editovat

  1. vyvolávat specifický dráždivý pocit (specifický druh bolesti) v postiženém místě nutící k jeho reflexnímu škrábání, které ho zmírňuje

překlady editovat

  1. poskytovat pocit nutící ke škrábání

synonyma editovat

  1. svědět, (o svetru) škrábat, kousat, (vyvolaný dotykem) lechtat, šimrat

antonyma editovat

  1. bolet

související editovat

fráze a idiomy editovat

úsloví, přísloví a pořekadla editovat

poznámky editovat

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „svrbět“, s. 652.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „svrab“, s. 652.