upřít

čeština

výslovnost

• IPA: [ʊpr̝̊iːt]

sloveso

• dokonavé
• tranzitivní, povinně trivalenční

význam

1. (upřít někomu něco) jednorázově a s autoritou tvrdit, že někdo nemá něco nebo právo na něco
   • Lvovu nelze každopádně upřít výjimečnou historickou krásu, přestože se s podobnou architekturou pravděpodobně setkáte i v dalších zemích Střední Evropy, Česko, Slovensko či Rakousko nevyjímaje.
2. (upřít něco)
   • upřít zrak

související

• upírat
• upřený
• popřít
• pře
• zapřít