vyblitý

čeština

výslovnost

• IPA: [vɪblɪtiː]

dělení

• vy-bli-tý

přídavné jméno

• tvrdé

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	vyblitý	vyblitý	vyblitá	vyblité	vyblití	vyblité	vyblité	vyblitá
genitiv	vyblitého	vyblitého	vyblité	vyblitého	vyblitých	vyblitých	vyblitých	vyblitých
dativ	vyblitému	vyblitému	vyblité	vyblitému	vyblitým	vyblitým	vyblitým	vyblitým
akuzativ	vyblitého	vyblitý	vyblitou	vyblité	vyblité	vyblité	vyblité	vyblitá
vokativ	vyblitý	vyblitý	vyblitá	vyblité	vyblití	vyblité	vyblité	vyblitá
lokál	vyblitém	vyblitém	vyblité	vyblitém	vyblitých	vyblitých	vyblitých	vyblitých
instrumentál	vyblitým	vyblitým	vyblitou	vyblitým	vyblitými	vyblitými	vyblitými	vyblitými

význam

1. takový, kterého vyblili, vyzvraceli
2. (přeneseně, expresivně, zhruběle) takový, který má velmi mdlé, nevýrazné barvy
   • Nátěr jeho nového auta je podle mě trochu vyblitý./Vidíš ho, toho s tou vyblitou bundou? Zrovna přechází...
3. takový, který se vyblil, vyzvracel

související

• zblitý
• vyblivší
• blijící
• poblitý