češtinaEditovat

výslovnostEditovat

  • IPA: [zvɔɲɪt]

děleníEditovat

  • zvo-nit

slovesoEditovat

  • nedokonavé
  • tranzitivní či intranzitivní

časováníEditovat

Oznamovací způsob
Osoba Číslo jednotné Číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
Přítomný čas zvoním zvoníš zvoní zvoníme zvoníte zvoní
Rozkazovací způsob
Osoba Číslo
jednotné
Číslo množné
2. 1. 2.
zvoň zvoňme zvoňte
Příčestí
Rod Číslo jednotné Číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
Činné zvonil zvonila zvonilo zvonili zvonily zvonila
Trpné zvoněn zvoněna zvoněno zvoněni zvoněny zvoněna
Přechodníky
Rod Číslo jednotné Číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
Minulý zvoně zvoníc zvoníce

významEditovat

  1. znít zvukem, vyvolaným chvěním kovového předmětu, jenž trvá i po úderu, který zvuk vyvolal
  2. (tranzitivní) zvonit (1) a ohlašovat tak určitou událost
    • Za chvíli bude zvonit poledne.
  3. (o telefonu) ohlašovat příchozí hovor

překladyEditovat

  1. znít

synonymaEditovat

  1. vyzvánět, bít
  2. vyzvánět

souvisejícíEditovat

poznámkyEditovat

  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-11-07, [cit. 2014-01-26]. Heslo zvonit.