říkánka

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈr̝iː.kaːŋ.ka]

dělení

• ří-kán-ka

varianty

• říkanka

etymologie

Od prezentivních kmenů z říkat a přípony -nka, případně od příčestí trpného říkáno a přípony -ka.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	říkánka	říkánky
genitiv	říkánky	říkánek
dativ	říkánce	říkánkám
akuzativ	říkánku	říkánky
vokativ	říkánko	říkánky
lokál	říkánce	říkánkách
instrumentál	říkánkou	říkánkami

význam

1. (dříve) říkanka; jednoduchá skladbička určená k odříkávání, zpravidla lidového původu a rytmicky skládaná, rýmovaná, často bez obsahového smyslu
   • Někdy se stává, že důstojné kníže církevní se popadá za břicho a řičí smíchy opakujíc znovu a znovu jakýsi vtip či říkánku z předměstí.

překlady

1. jednoduchá lidová básnička

   • angličtina: rhyme
   • ruština: скорогово́рка ž, (posměšná) дразнилка ž
   • slovenština: riekanka ž

synonyma

1. říkadlo, (řidčeji) říkačka, (rozpočítávací) rozpočítávadlo, (rýmovaná) rýmovačka

související

• říkání
• říkat (se)