říkanka

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈr̝iː.kaŋ.ka]

dělení

• ří-kan-ka

varianty

• (dříve) říkánka

etymologie

Od infinitivního kmene z říkat nebo prezentivních kmenů a přípony -nka, případně od příčestí trpného říkáno a přípony -ka.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	říkanka	říkanky
genitiv	říkanky	říkanek
dativ	říkance	říkankám
akuzativ	říkanku	říkanky
vokativ	říkanko	říkanky
lokál	říkance	říkankách
instrumentál	říkankou	říkankami

význam

1. jednoduchá skladbička určená k odříkávání, zpravidla lidového původu a rytmicky skládaná, rýmovaná, často bez obsahového smyslu
   • To vám, děti, když jsem byl ještě docela maličký kluk, moje babička mě naučila takovou říkanku. Ta vám znala písniček a říkanek, takové dnes už ani nikdo neví.

překlady

1. jednoduchá lidová básnička

   • angličtina: rhyme
   • francouzština: ritournelle ž, comptine ž
   • ruština: скороговорка ž, (posměšná) дразнилка ž
   • slovenština: riekanka ž

synonyma

1. říkadlo, (řidčeji) říkačka, (rozpočítávací) rozpočítávadlo, (rýmovaná) rýmovačka

související

• říkání
• říkat (se)