čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [bɛrʊʃka]

dělení editovat

  • be-ruš-ka

etymologie editovat

Slovo je nejasného původu, snad lze uvažovat o indoevropském *bhedh – bodat (podle charakteristických teček, bodů na krovkách). Pokusy spojit s bedro či bedrník nejsou sémanticky přesvědčivé. V češtině došlo k přiklonění k beruška přes berunka (od beran), vlastně ovečka.[1]

podstatné jméno editovat

  • rod ženský

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ beruška berušky
genitiv berušky berušek
dativ berušce beruškám
akuzativ berušku berušky
vokativ beruško berušky
lokál berušce beruškách
instrumentál beruškou beruškami

význam editovat

  1. (lidově) brouk slunéčko sedmitečné, dříve označení pro různé druhy hmyzu (světluška) a korýšů, zejm. pro svinku[1]
    • Katuška také umlkla a sklopila oči do klínu a na ruku, na níž jí sedla malá beruška.[2]
  2. citově zabarvené oslovení, zejména ženy či dívky
    • Slova „náš andělíček“, „naše dušinka“, „naše beruška“ a podobná oživovala nejošumělejší frásovité povídání jako pravé perlinky šňůra skleněných imitací.[3]
  3. vodní nebo suchozemský korýš z řádu stejnonožci (Isopoda)
    • beruška vodní, beruška obecná
  4. druh sponky do vlasů
  5. (expresivně) ovečka
    • stádo berušek[4]
  6. (knižně, řidčeji) bílý obláček
    • Po nebi tu a tam bílá beruška plovala, tiše, klidně, jako by boží andělíček na perutích svých se vznášel v blankytných výšinách.[5]
  7. (zastarale, v obecném jazyce, expresivně, v plurálu) bankovky, peníze[4]

překlady editovat

  1. slunéčko sedmitečné
  2. něžné oslovení

poznámky editovat

  1. 1,0 1,1 REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „beruška“, s. 76.
  2. Božena Němcová: Chyže pod horami
  3. Jakub Arbes: Drobnokresby/Tyránek
  4. 4,0 4,1 Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960-1971, [cit. 2013-04-29]. Heslo beruška.
  5. Karel Klostermann: Ze světa lesních samot

externí odkazy editovat