čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [bɪgɔtɲiː]

dělení

editovat
  • bi-got-ní

etymologie

editovat

Podle staršího oblíbeného výkladu vychází z germánského zaklínání se bī God, doslova "při Bohu".

přídavné jméno

editovat
  • měkké

skloňování

editovat
číslo jednotné množné
pád \ rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ bigotní bigotní bigotní bigotní bigotní bigotní bigotní bigotní
genitiv bigotního bigotního bigotní bigotního bigotních bigotních bigotních bigotních
dativ bigotnímu bigotnímu bigotní bigotnímu bigotním bigotním bigotním bigotním
akuzativ bigotního bigotní bigotní bigotní bigotní bigotní bigotní bigotní
vokativ bigotní bigotní bigotní bigotní bigotní bigotní bigotní bigotní
lokál bigotním bigotním bigotní bigotním bigotních bigotních bigotních bigotních
instrumentál bigotním bigotním bigotní bigotním bigotními bigotními bigotními bigotními

stupňování

editovat
stupeň tvar
pozitiv bigotní
komparativ bigotnější
superlativ nejbigotnější

význam

editovat
  1. přehnaně zbožný, někdy se sklonem k intoleranci nebo vnějškovosti
    • Císařovna je postavy více než drobné a k tomu tak silná, že vypadá jako koule. Je docela ošklivá, bez nejmenšího půvabu a způsobu. Její duch odpovídá postavě. Je nanejvýš bigotní, vězí ve dne v noci v modlitebnici: staré a ošklivé náleží zpravidla milému pánubohu.[1]
  2. (přeneseně) (nověji) netolerantní vůči jiným názorům
    • Docentův přístup k oponentům je pohříchu značně bigotní.

překlady

editovat

synonyma

editovat
  1. pobožnůstkářský, pánbíčkářský, svatouškovský

související

editovat

poznámky

editovat
  1. WILHELMINE, Friederike Sophie. Na německém dvoře minulého věku. Praha : Edv. Grégr, 1898. Kapitola Ze spisku Bedřišky Žofie Vilémíny Pruské „Paměti mého života.“ : Část prvá., s. 184.

externí odkazy

editovat