Kdybyste se aspoň neopíjel — ať už si zavdáte, když vám to tak slouží — ale vy se opíjíte!“ „To je, velebná paní sestřičko, tak —“ šňupl si kostelník. „Někdy to hned nevodlehne — třeba celé deň to trvá — než se mně poleví, a mosím proto pít víc. A potem to stópne haji k hlavě.“ Sestřička už nevěděla, dělá-li si to z ní dobrý den, nebo opravdu tak myslí. „A co ta vaše žena? Ta taky kašle? Celá Habrůvka už ji má k dobrému.“[1]
