Možná hledáte Den, deň, đến nebo den.

češtinaEditovat

výslovnostEditovat

děleníEditovat

  • den

podstatné jméno (1)Editovat

  • rod mužský neživotný

etymologieEditovat

Pochází z praslovanského slova *dьnь, které pochází z indoevropského základu *din-, to bylo odvozeno z indoevropského *dei- (svítit, zářit).[1]

variantyEditovat

skloňováníEditovat

pád \ číslo singulár plurál
nominativ den dni / dny / (básnicky, knižně) dnové[3]
genitiv dne dní / dnů
dativ dni / dnu dnům
akuzativ den dni / dny
vokativ dne / dni dni / dny / (básnicky, knižně) dnové[3]
lokál dni / dnu / dne[4] dnech
instrumentál dnem dny

významEditovat

  1. časová jednotka, 24 hodin, sedmina týdne
    • Nátěr musí dva dny schnout.
  2. doba od rána do večera, kdy je vidět
    • Na houby se dá jít leda ve dne, v noci bys nic nenašel.

překladyEditovat

  1. časová jednotka
  2. doba, kdy je vidět

antonymaEditovat

  1. noc

souvisejícíEditovat

slovní spojeníEditovat

fráze a idiomyEditovat

přísloví, úsloví a pořekadlaEditovat

podstatné jméno (2)Editovat

  • rod střední

významEditovat

  1. genitiv plurálu substantiva dno

podstatné jméno (3)Editovat

  • rod ženský

významEditovat

  1. genitiv plurálu substantiva dna

angličtinaEditovat

výslovnostEditovat

etymologieEditovat

Ze staroanglického denn, to z pragermánského *danjan.[5]

podstatné jménoEditovat

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ den dens

významEditovat

  1. bydliště některých druhů zvířatbrloh, doupě, nora
    • Daniel was put into the lions’ den.
  2. (přeneseně) dějiště tajných, často ilegálních aktivit - doupě
  3. (přeneseně) pokojík, pracovna
  4. (americká angličtina) skautská družina (Cub Scouts)

synonymaEditovat

  1. lair

němčinaEditovat

výslovnostEditovat

členEditovat

významEditovat

  1. určitý člen akuzativu singuláru mužského rodu
  2. určitý člen dativu plurálu

španělštinaEditovat

slovesoEditovat

významEditovat

  1. třetí osoba plurálu prezentu subjunktivu slovesa dar

švédštinaEditovat

výslovnostEditovat

zájmenoEditovat

  • ukazovací; osobní (pouze věci)
  • rod společný[6]

skloňováníEditovat

nominativ den
dativ/akuzativ den

významEditovat

  1. ten, ta
  2. ono (označuje věci společného rodu)

souvisejícíEditovat

členEditovat

významEditovat

  1. určitý člen společného rodu (pouze ve spojení s přídavnými jmény)

souvisejícíEditovat

volapükEditovat

výslovnostEditovat

podstatné jménoEditovat

skloňováníEditovat

Substantivum
pád singulár plurál
nominativ den dens
genitiv dena denas
dativ dene denes
akuzativ deni denis
vokativ o den o dens

významEditovat

  1. meč

poznámkyEditovat

  1. MACHAČOVÁ, Pavlína. Měření času ve středověku. Původ staročeských výrazů pro části roku, měsíce, dny v týdnu.. Brno, 2010 [cit. 2017-07-02]. 131 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Ilona Janyšková. s. 69. Dostupné online.
  2. Český jazykový atlas. Díl 4. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0921-3. Heslo „den“, s. 48, 49.
  3. 3,0 3,1 Tvar dnové nominativu a vokativu plurálu je jediný životný, v nominativu je možný jen v určitých kontextech.
  4. S předložkou ve možný v lokativu tvar dne.
  5. HARPER, Douglas. Online Etymology Dictionary [online]. [Cit. 2013-12-29]. Heslo den. (anglicky)
  6. Podrobnosti najdete na Wikiknihách.

externí odkazyEditovat

  •   Článek Den ve Wikipedii
  •   Téma Den ve Wikicitátech