Možná hledáte JO nebo jó.
- genitiv singuláru zájmena jis
- jeho, něho, jej, něj
- zájmeno přivalstňovací (v litevštině se použvá místo něj genitiv) jeho
- (ale) ano (jako popření předešlého předpokladu)
- Kommer han inte? Jo. – On nepřichází? Ale ano.
- Du har väl inte tappat vantarna igen? Jo. – Neztratil jsi zase rukavice, že ne? Ano.
Ovšem v češtině je taková odpověď nejednoznačná a stejně potřebuje vyjasnění. Doporučuje se odpovídat celou větou:
- "Ano, ztratil."
- "Ano, neztratil." (nezvyklé, ale možné: obsah nese významové sloveso)
V češtině se
záporky obecně používají odlišně než v jiných jazycích, na zápornou otázku pro souhlas zde odpovídáme záporně:
- no (jako povzdech nebo přiznání)
- Vad hade hänt? Jo, hon hade glömt pengarna. – Co se stalo? No, zapomněla peníze.
- ↑ ARISTE, Paul. A Grammar of the Votic language. [s.l.] : Curzon Press, 1997. ISBN 9780700708680. S. 107. (anglicky)