finštinaEditovat

výslovnostEditovat

  • IPA: [ˈkie̞li]

děleníEditovat

  • kie-li

etymologieEditovat

Slovo pochází z rekonstruovaného *kele nebo *kēle a své ekvivalenty má ve všech příbuzných jazycích, např. karelské kieli, votské tšeeli, estonské keel, livonské kēľ, vepské keľ, severosámské giella a udmurtské кыл.[1]

podstatné jménoEditovat

skloňováníEditovat

skloňování podle vzoru pieni
Substantivum singulár plurál
nominativ kieli kielet
genitiv kielen kielten
kielien
akuzativ kielen
kieli
kielet
partitiv kieltä kieliä
essiv kielenä kielinä
translativ kieleksi kieliksi
inessiv kielessä kielissä
elativ kielestä kielistä
illativ kieleen kieliin
adessiv kielellä kielillä
ablativ kieleltä kieliltä
allativ kielelle kielille
abessiv kielettä kielittä
komitativ kieline
instruktiv kielin

významEditovat

  1. jazyk, řeč
  2. jazyk (orgán)
  3. struna

souvisejícíEditovat

karelštinaEditovat

děleníEditovat

  • kie-li

etymologieEditovat

Slovo pochází z rekonstruovaného *kele nebo *kēle a své ekvivalenty má ve všech příbuzných jazycích, např. finské kieli, votské tšeeli, estonské keel, livonské kēľ, vepské keľ, severosámské giella a udmurtské кыл.[1]

podstatné jménoEditovat

významEditovat

  1. jazyk, řeč

souvisejícíEditovat

poznámkyEditovat

  1. 1,0 1,1 HÄKKINEN, Kaisa. Nykysuomen etymologinen sanakirja. Juva : WSOY, 2004. ISBN 978-951-27108-7. Heslo „kieli“, s. 414–415.