koření

Možná hledáte koreni, korení nebo kořeni.

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔr̝ɛɲiː]

dělení

• ko-ře-ní

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	koření	koření
genitiv	koření	koření
dativ	koření	kořením
akuzativ	koření	koření
vokativ	koření	koření
lokál	koření	kořeních
instrumentál	kořením	kořeními

význam

1. sušené nebo čerstvé části rostlin používané k dochucování pokrmů
2. léčivé rostliny resp. jejich části
3. (zastarale, v obecném jazyce) kořání
4. činnost, kdy se někdo koří

překlady

1. dochucovadlo

   • angličtina: spice
   • finština: mauste
   • francouzština: épice ž
   • italština: spezie ž mn.
   • latina: conditura ž
   • lotyština: garšviela
   • němčina: Gewürz s, Würze ž
   • polština: przyprawa ž
   • ruština: приправа ž, специи ž mn.
   • slovenština: korenina ž
   • švédština: krydda c
2. léčivé rostliny

   • němčina: Gewürzpflanze ž
3. kořání
4. koření se

synonyma

1. dochucovadlo, přísada
2. (zastarale, knižně) býlí
3. (neutrálně) kořání
4. koření se

související

• kořeníčko
• kořenit
• kořenka
• kořenářka
• kořen
• kořeněný
• kořeninový
• kořit se
• pokoření
• pokora

slovní spojení

• nové koření

sloveso

• nedokonavé

význam

1. třetí osoba jednotného čísla přítomného času oznamovacího způsobu slovesa kořenit
2. třetí osoba množného čísla přítomného času oznamovacího způsobu slovesa kořenit

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2014-11-05]. Heslo koření.

externí odkazy

• Encyklopedický článek Koření ve Wikipedii