Horina drže v jedné ruce dlouhé kleště s novou, žhavou podkovou, a v druhé těžké kladivo, přistoupil ke kovadlině, a v okamžiku začalo se náramné bušení rozléhati utichlou krajinou.[1]
Srší jiskry, srší, s kovadliny prší, perlík buší vesele, do stropu si poskakuje, pro dvě srdce pouto kuje ze železa, z ocele.[2]
V kovárně zvoní perlík. Neúnavný majstr pštros. Vždy ve všem celý. V krčmě strašný, doma při kovadlině jak bez rozumu rozhání se centovými svými kladivy.[3]