Co se jeho týká, tak nouzové tlačítko kvůli pochybným obejdům „není nutné“ a baseballová pálka na obyčejné obejdy je „protizákonné opatření“.[1]
Básník pokrčil rameny. „Abyste věděl, nakonec jsem to byl já sám, ten neřád, ten zvrhlý a zoufalý obejda; čím víc zkusil, tím víc jsem to byl já – – A potom se řekne fikce.“.[2]
„Včera bylo u nás jako na Pražském mostě, nepřišly jsme ani k řeči, ale vím, že jsi mi chtěla něco povídat o tom Taliánu. Tedy povídej, ale musíš vzít z každého verše slovo, čekám naše už z kostela, a hosté budou tu co nevidět,“ pobízela babička Kristlu. — „Tak si pomyslete: on ten obejda, ten Talián přicházel k nám každý den na pivo — to by nebylo zle, hospoda je pro každého člověka — ale ne, aby jako pořádný člověk za stolem seděl, vysmejčil jako pometlo celý dvorek, i do kravína vlezl, zkrátka, kam se já vrtla, tam byl v patách.[3]
Kolem velkých kovových sudů se tísnili muži i ženy, pekly se tu kaštany a z velkých džbánků popíjelo pivo. Řidič musel zatroubit, aby mu uvolnili cestu. „Samí obejdové,“ zanadával, když se auto vynořilo na konci srocení a zahnulo za roh do tmavé ulice.[4]
(archaicky, knižně)mužský rod jednotného čísla přechodníku budoucího slovesa obejít
Opět znovu vytáhli Filistinští, a rozprostřeli se v údolí Refaim. I tázal se David Hospodina. Kterýž odpověděl: Netáhni, [ale] obejda je pozadu, teprv dotřeš na ně naproti moruším. A když uslyšíš, že šustí vrchové moruší, hneš se také; nebo tehdáž vyjde Hospodin před tebou, aby zbil vojska Filistinských.[5]
S roztoužeností pohlížel jsem k znaku Žerotínův, který tu stavbu posud zdobí, a obejda celý čtverhran její vešel jsem do parku.[6]
